Jodi Picoult - Až na konec všech dní

13. února 2012 v 22:18 | Virginia |  Recenze
Manželé Goldovi a Harteovi žijí v sousedních domech a jsou těmi nejlepšími přáteli. Mají skoro stejně staré děti: Chris a Emily spolu vyrůstají od nejútlejšího dětství a velmi k sobě přilnou. Jejich důvěrné kamarádství přeroste na střední škole v milenecký vztah. Najednou však přijde šok - rodiče jsou přivoláni o půlnoci do nemocnice, kam sanitka přivezla Chrise a Emily - Emily s prostřelenou hlavou, Chrise s menší tržnou ranou. Proč Chris přinesl na jejich schůzku revolver? Šlo o zamýšlenou dvojitou sebevraždu? Nebo snad o vraždu? Co se mezi Chrisem a Emily stalo?

Příběh
Chris a Emily spolu vyrůstají jako bratr se sestrou. Bydlí v sousedních domech, chodí do stejné školy, jejich rodiče jsou nejlepšími přáteli. Láska, která mezi nimi vznikne velmi brzo, se s postupujícím časem mění a formuje souvisle s tím, jak rostou a dospívají. Pouto, které mezi nimi vzniklo, ovšem nemůže uniknout pozornosti jejich rodičů, kteří už se nemohou dočkat logického vyústění jejich vztahu - svatby. Pár o tomto pokoutním špitání svých rodičů ví, a nijak mu tato nalinkovaná budoucnost nevadí. Vše by mohlo skončit veselkou, na jakou se bude ještě dlouho vzpomínat, to by ovšem pomyslné pero v ruce nesměla držet paní Picoultová.
Ránu do hlavy zasadí nejen Emily, ale v podstatě i nám. Proč by Chris zabíjel svou přítelkyni, když je do ní evidentně zamilovaný a její smrtí trpí? Nebo byl snad v nesprávnou dobu na nesprávném místě, a stal se nechtěným svědkem Emilyny sebevraždy? A jaký by měla Emily důvod k sebevraždě?



Názor
Tento příběh začíná poněkud netradičně - smrtí hlavní hrdinky. Vražda, či snad sebevražda…? Hned v první kapitole nám autorka naservíruje porci záludných otázek, na které nám postupně dává své ještě zavádějící a zamotanější (dobře dobře, zavádějící a zamotanější jen v začátcích) odpovědi.
Ačkoli se může zdát, že se knížka až nápadně podobá detektivce, není to tak úplně pravda. Román sice obsahuje detektivní zápletku, která děj posouvá dál, ale hlavní jsou postavy, jejich myšlení, zkoumání proč se dopustili toho a onoho činu, měli-li k tomu skutečný důvod, nebyl-li ten důvod špatný atd. Autorka je známá pro svou hlubokou a promyšlenou charakteristiku postav, s nimiž si pohrává jako kočka s myší a staví je před velmi nelehké životní situace.
Na knize je sympatická její mnohopohledovost. Příběh sledujeme očima hned několika hlavních postav, samozřejmě Chrise a Emily, ale i jejich rodičů a, v případě Chrise, i sourozenců. Kniha nám tak nabízí hned několik druhů velmi odlišných náhledů na celou věc, a je jen na nás, čí názor a postoj nás osloví, na čí stranu se přikloníme, s kým budeme sympatizovat.
Myslím, že si autorka hodně vyhrála i s jemnými detaily, které vhodně dokreslují celý příběh. Jedná se například o Chrisovu mikinu, kterou Emily používá jako povlak na polštář, a neustále tak cítí jeho vůni. Paní Picoultová je na podobné drobňoučké pozornosti mistr, a kromě toho, že my holky se nad podobnými maličkostmi rozplýváme blažeností, nás taky jemně navádí ještě blíž ke svým postavám a odhaluje nám tak jejich povahu, aniž by postavy musely promluvit.

Je vhodné zmínit se i o dalších knihách této autorky, které u nás zatím vyšly - bohužel do češtiny je přeložen jen maličký zlomek z toho, co všechno autorka už napsala. Jedná se o knihy, v nichž vystupují mladí lidé, řešící závažné životní situace (nemoci, smrt, znásilnění, ale v kontrastu s tím vždy stojí láska a přátelství).

Seznam kompletní autorčiny tvorby v českém jazyce najdete zde
A pro zdatné angličtináře tu mám autorčiny osobní stránky zde

Knihy Prostá pravda a Je to i můj život, jsou zfilmovány.
Je to i můj život ( My sister´s keeper) trailer


 

Meg Cabotová - Slepá vášeň

26. května 2011 v 19:54 | Virginia |  Recenze

Scenáristka Lou Calabreseová se cestou na natáčení v aljašské divočině musí mačkat v helikoptéře s tím posledním, o koho by stála: je to Jack Townsend, sex symbol Hollywoodu, ale pro Lou jen nafoukaný sukničkář. Zrovna nedávno ho odkopla hrdinka posledního filmového hitu, která se vzápětí provdala za Louina dlouholetého přítele. Lou má pocit, že nic horšího ji už nemůže potkat.
Ovšem jen do chvíle, než se z pilota vyklube nájemný zabiják, který má miláčka Ameriky zastřelit, a jejich vrtulník havaruje uprostřed zasněžených lesů. V té nejhorší možné chvíli, kdy by měli myslet jen na záchranu, si pak Jack začne lámat hlavu, proč si nikdy nevšiml, jak je ta jedovatá scenáristka sexy. A ona v něm pomalu přestává vidět jen náfuku a sukničkáře…

Toliko k anotaci. Ovšem, nedám mi to, abych sem nepřidala ještě kousek, který sice s dějem nemá nic společného, ale velice mě pobavil:

Číst román Meg Cabotové je jako báječný večírek s kamarádkami: trochu se odvážete, popovídáte si, zasmějete se a cestou domů si říkáte: "Páni, tohle jsem potřebovala."

Co je psáno, to je dáno, říkáte si možná. Pakliže souhlasíte s tímto výrokem, nezbývá mi, než vám popřát hodně zdaru, abyste si při čtení nenatloukli nos.
A těm z vás, kteří se raději "posichrují" hnedle několika recenzemi, než po knize sáhnou, říkám, že tomuto typu večírku, který uspořádala paní Cabotová, je pro příště lepší vyhnout se velkým obloukem.


Musím říct, že na Slepou vášeň jsem se skutečně těšila, a sice z jednoho prostého důvodu - Mediátor. Knihy o Susannah měly jiskru a ohromné plus v jednom přitažlivém duchovi, na kterém bylo velice jednoduché vypěstovat si závislost. Jaký tedy asi bude autorčin další počin?
Jsem šťastným a hrdým výhercem poukazu na 250 Kč a jednu chvíli jsem dokonce uvažovala o tom, že jej proměním právě za tento "skvost" - díky bohu, že jsem tak neučinila, tloukla bych se do hlavy ještě čtrnáct dní potom.

Bohužel se v téhle knize na můj vkus až příliš často (a tím příliš často myslím skutečně příliš často) zmiňoval sex. Zezačátku super, ale když pak hlavní hrdinové nemluvili skoro o ničem jiném (a dokonce na nic jiného ani nemysleli!) začalo to být otravné, a pasáže, které jinak čtu s chutí, jsem vyloženě protrpěla.
Ke všemu to všechno bylo tak nepřesvědčivé - kdo ksakru přemýšlí nad třešňovými rty a zadkem za patnáct milionů dolarů, když mu nad hlavou lítají kulky a je po pás zabořený v závějích?!

Lou a Jack měli nehorázné štěstí. Nestydím se tvrdit, že byli štěstím doslova zavaleni - další otravný aspekt. Nevěřím tomu, že by se oni sami v nehostinné Aljašce alespoň na pár hodin třásli strachem, natož pak čtenář. Zřítila se helikoptéra - pilot má na kahánku, hlavní aktéři ani škrábnutí. Neustále na ně dotírala parta ozbrojených zabijáků - no jestli oni z toho vždycky nějak vtipně nevyklouzli. Byla jim zima, našli si posed. Byla jim znovu zima k tomu dostali hlad - našli si chatu, kde byla k dispozici horká voda, maso, zmrzlina dokonce s čokoládovou polevou… Je to až úsměvné, nezdá se vám?

Humor. Dlouho jsem váhala, jestli se tu o něm mám, nebo nemám zmínit. Cabotová ho podle mě nepostrádá. Jsou tam určité pasáže, které mě rozesmály, bohužel jich ale nebylo tolik, aby se jimi zaplátoval jinak mizerný děj a nudné (jelikož neustálé - a čeho je moc toho je příliš) sexuální narážky.

Co mě nadzvedlo ze židle byl duševní přerod sukničkáře Jacka, který po jednom milostném zážitku s tou sladkou divoškou, která ho nemůže ani vystát, zcela přehodnotil svůj dosavadní život, prostě jenom proto, že si tak skvěle užil. Tyhle neupřímné rychlokvaškami zavánějící city, mi dokážou zpěnit krev v těle. Kam se poděla skutečná láska?

Ne, ne, ne, ať si vzpomenu na cokoli, nic mě nepřesvědčí o kvalitě knihy - kvalitní prostě není. S hrůzou tedy očekávám její další knihu, Nenasytná, kterou už mám v knihovně zamluvenou. Dělám to z čistě analytického hlediska - bude její nová kniha opět takový blábol? A taky… přeci jenom je to ženská, která převedla na papír Jesseho a Susannah. Uvidíme.

3/10 - obal, nápad, pár vtipných momentů

Peter V. Brett - Tetovaný

22. května 2011 v 17:30 | Virginia |  Recenze
Noc co noc přicházejí s tmou jadrnci - démoni, kteří na sebe berou děsivou podobu i podstatu. Planou sžíravou nenávistí k lidstvu, vládnou nadpřirozenou silou a mocí. Po stovky let pozvolna vyhlazují lidské stádo, které se před nimi skrývá za magickými chranami - mocnými symboly, jejichž původ je zahalen tajemstvím a ochrana děsivě křehká. Kdysi bojovali lidé s jadrnci za rovných podmínek a zastavili je. Jenže ty dny jsou dávno pryč. Démoni sílí, zatímco lidí díky každonočním útokům ubývá. Nyní svítá lidstvu naděje. Tři mladí lidé, kteří přežili krutý démonský útok, se odváží o nemožné - vystoupí zpoza křehkého bezpečí chran a riskují vše v zoufalé snaze odhalit tajemství minulosti. Arlen přinese jakoukoli oběť za svobodu. Truchlivá životní pouť ho dovede až za hranice lidské moci. Rojer, zmrzačený démonem, který mu zabil rodiče, hledá útěchu v hudbě - a objevuje, že hudba může být stejně tak útočištěm jako zbraní. Krásná Leesha se stane obratnou léčitelkou, ale lektvary mohou i ublížit… Společně budou čelit noci.

Přiznám se, že jsem na knihu narazila náhodou. Jelikož nejsem hrdým nositelem znaku na kůži, a ani se o tuto ozdobu nějak zvlášť nezajímám, není se čemu divit, že mě název knihy neoslovil. Což se ovšem nedá říct o recenzi jedné mé oblíbené spisovatelky, která mě pořádně navnadila (kdybyste, zapátrali, onu českou autorku byste na mém blogu našli - tedy, alespoň zmínku o ní).

Kniha postupuje pomalu, přitom vás ale ani nenapadne pomyslet na přeskočení toho či onoho odstavce jenom proto, že se vněm zrovna tvrdě netrénuje ani nebojuje. Rostete spolu s hrdiny, kteří v knize zažívají radosti dětství, problémy dospívání, uvědomování si sebe sama, toho, čeho chtějí dosáhnout, i závažnější příhody, bez kterých by se raději obešli.

Svět v knize mě jednoduše okouzlil. Příběh se neodehrává v moderní době, hrdinové nemají k dispozici mobily, léky, či automatickou pušku. Spoléhají se jen na sílu svých paží, či magických chran, které je chrání před jejich úhlavními nepřáteli - Jadrnci.

Nepřátelé

Jadrnci jsou démoni, kteří se s železnou pravidelností objevují každou noc, majíce pouze jedinou potřebu - a sice pozabíjet a sežrat co nejvíce lidí.
Lidé už kdysi s Jadrnci bojovali a tehdy je skoro všechny pozabíjeli. Bohužel, vychytralí Jadrnci se stáhli do Jádra, kde vyčkávali, až znovu přijde jejich čas a lidé na hrozící nebezpečí zapomněli, bojové chrany přestaly být k užitku a když se pak po mnoha stech letech Jadrnci opět objevili, nikdo už nevěděl, jak se před nimi bránit a pro Jadrnce nastaly žně. Které trvají do dnešních dní.

Průvodci světem Petera V. Bretta

Arlen je chlapec z venkova, žijící v ustavičném strachu z další noci. Pomáhá na rodinném hospodářství, kde obstarává co je zrovna zapotřebí. Přesto k jeho hlavním prioritám patří obranné chrany, na které je Arlen skutečným mistrem a které chrání jeho domov před napadením zlých démonů.

Leesha, mladá dívka žijící v podobně malé vísce jako Arlen, má život nalinkovaný už ve svých třinácti letech. Jen co bude její tělo připraveno povít děti, vdá se za vesnického siláka a krasavce, Gared, kterého jí závidí nejedna obyvatelka vsi. Leesha má ale poněkud jiné plány. Po potupě, které jí vystaví Gared, odejde s vesnickou kořenářkou Brunou, aby se naučila pomáhat nemocným lidem.

Posledním hrdinou je Rojer, chlapec, který v raném dětství přišel o oba rodiče, samozřejmě vinou Jadrnců. Pod ochranná křídla si ho vezme kejklíř Arrick Libohlas, aby ho naučil svému umění. Ačkoli má chlapec zmrzačenou ruku, učí se překvapivě dobře. Zvláště jeho hra na housle učaruje nejenom lidem, ale i démonům.

Slovo na konec + bodové ohodnocení

Tetovaný je první částí románové trilogie, druhý díl, Pouštní kopí, spatřil světlo světa už i u nás, a já se nemůžu dočkat, až se objeví v naší knihovně.

10/10 Rozhodně neprohloupíte, když si knihu přečtete
 


Fall in love 2 - b

28. dubna 2011 v 16:52 | Virginia
Pokračování FiL, které jsem uveřejnila před čtrnácti dny tady: http://virginiinytajnosti.blog.cz/1104/fall-in-love-2-a


Melissa de la Cruz - Modrá krev

23. dubna 2011 v 14:26 | Virginia |  Recenze
Kolik tajemství skrývají nejbohatší rodiny New Yorku? Možná jen jedno - ale zato je staré jako lidstvo samo a doslova krvavé. V kulisách metropole se rozvíjí příběh plný lásky, nenávisti a napětí.
Schuyler Van Alenové je patnáct. Přestože pochází ze slavné a kdysi bohaté rodiny, většina jejích vrstevníků jí opovrhuje a doma s ní žije jen přísná babička. Ke všemu se teď u ní a několika dalších spolužáků z prestižní newyorské střední školy začínají objevovat podivné příznaky - modrající žíly na rukou, náhlé vize z minulosti a chuť na syrové maso. Když je za záhadných okolností zavražděna šestnáctiletá Aggie, Schuyler a ostatní se dozvídají děsivou pravdu - nejsou tak úplně lidé…

Detektivka, romantika, upíři… že se vám to zdá jako dobrá kombinace pro knihu, po které byste s radostí šáhli? Pak doufejte, že bude v dosahu někdo fundovaný, kdo vás včas klepne přes prsty.

Příběh vypráví tři mladé dívky, upírky.

A jak je to s upírama?

Možná bych měla vysvětlit, jak si upíry představuje sama autorka. Tak zaprvé je nazývá modrokrevní, protože mají modrou krev. Živí se lidskou krví, ale jsou více omezování ve výběru a frekvenci. Živí se jen z pár dárců, které si sami vyberou a to jednou za den. Nemají žádného nepřítele a jsou to většinou členové elity. Dalším společným znakem jsou modré vzorce na bledých rukou. Žijí tisíce let, ovšem v různých "etapách." Můžou totiž umřít. Jejich vlastní krev jim umožňuje vracet se zpátky do světa. Na své minulé životy si pamatují, právě v krvi jsou totiž obsaženy jejich vzpomínky.

O koho se jedná?

Bliss - rodilá Texasanka s hřívou kudrnatých hnědých loken, která je ve společnosti vlivných teprve krátce a pomalu se rozkoukává, Schuyler, takový trochu mimozemšťánek žijící si poklidným, bohužel však ne zrovna šťastným životem, opatrována svojí babičkou a nejlepším kamarádem Oliverem, a o okolí se nijak zvlášť nestará, a Mimi, včelí královna, vůdce party, průbojná dívka se slabostí pro své dvojče Jacka.
Jediná Mimi však o tom, že je upír, ví. Schuyler s Bliss jsou zaskočeny, a nechápou, proč se vidí ve vzpomínkách z minulých století, proč mají na rukách modré znaky, nebo proč mají chuť na co nekrvavější biftek.

Všechny tři jsou přímo zavaleny přepychem, věci, oblečení, kterými se obklopují, jsou značkové a krásné. Včetně jich
samotných. Jejich zábavou je potácení se od jednoho večírku ke druhému, či v případě Schuyler, klábosení s Oliverem.
Do jejich poklidného vesmíru však mají nakouknout hadi. Na jedné z party je zabita dívka, jíž kdosi zcela vysál krev. A máme tu zápletku, vážení!
Aggie byla také upírka, a protože už v ní nezbyla žádná krev, nemůže se "probudit," do nového života. Tento zavrženíhodný čin má na svědomí Kroatant, neboli stříbrokrevný, jež se živí pouze krví upírů.

Kdo je oním tajemným stříbrokrevným?

Hodnocení?

Kniha má hned několik kladů, které vás možná přimějí s předchozím odstavcem nesouhlasit: Upíři, mladí a krásní lidé, luxus, večírky, romantické momenty. To všechno má jakýs takýs náboj, který slibuje to správné, pravé, co od romantické knížky můžete očekávat.
Každopádně, mince má vždy dvě strany, a nezáleží jen na obsahu, ale i na zpracování. A s tím jsem bohužel nebyla spokojená.
Kniha je rozčleněna na 42 kapitol, které jsou v průměru dlouhé asi nějaké dva listy, z čehož je jasné, že se děj ani nemůže nijak rozjet, žádné napjetí neexistuje, všechno je vysvětleno na dvou stránkách. Jako plus bych vyzdvihnula deníkové zápisky.
Autorka si prokázala medvědí službu výběrem protagonistek, které, zjevně v dobré víře, vybrala hnedle tři, bohužel, ku prospěchu to rozhodně nevedlo. Chvílemi jsem se ztrácela, chvílemi nudila… to už je však hodně subjektivní názor, který neberte v potaz pokud vás odstavce více nahoře skutečně zaujaly.

5/10 Žádná sláva, ale přečíst se to dalo

Catherine Fisherová - Inkarceron

19. dubna 2011 v 17:01 | Virginia |  Recenze
Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba - supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů - jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.


Jsou lidé dobří a lidé špatní.

Ti první žijí ve zdánlivé svobodě, omezováni Protokolem, podle kterého je jakýkoliv postup vpřed (pokrok) přísně zakázán. Žijí v tzv. Době. Tento blíže nespecifikovaný termín odhaduji tak zhruba na 15. - 16. století. A to z jednoho prostého důvodu.

Ti druzí o svobodě sní, jsou totiž uzavřeni v neprodyšné černé temnotě, v prastarém vězení Inkarceron, kam slunce nezasvítí a větřík nezavěje. Taktéž z jednoho prostého důvodu.

Bylo rozhodnuto, že moderní doba tak, jak ji známe my, je špatná. Lidé zvlčili, kradou a zabíjejí jeden druhého. Proto bylo vybudováno vězení, jehož polohu nikdo nezná, kam byli přesunuti lidé, kteří provedli něco špatného. Inkarceron, nebo také Dokonalý svět.
A proto se také lidé "vrátili" v čase zpět do Doby dávno minulé, a všechny technické vymoženosti, léky, mobily, hromadné sdělovací prostředky, prostě věci, které do moderní společnosti neodmyslitelně patří, jsou přísně zakázané. Chudí lidé tedy opět umírají na zdánlivě banální choroby, a dřou na polích do úmoru, protože všechna mechanická pomoc je Protokolem zakázaná, boháči si jako vždy nacházejí různé nelegální cestičky.

A máme tu dvě "ochutnávky" z Doby a Inkarceronu. Finn nikdy neviděl nic jiného, než temné, smradlavé cely v ušmudlaném vězení, Claudia, dcera Správce vězení, vyrostla v přepychu a bohatství, obklopena sluhy, a vlastně vším, co jen by si mohla přát.
Oba dva touží po útěku, Finn ze zrádných zákoutí Inkarceronu, od Špíny (zločinci, kteří i ve vězení všemožně škodí), a všudypřítomného zápachu smrti, VEN, Claudia si přeje utéct od hloupého, nevyzrálého ženicha Caspera, dědice trůnu, za kterého se musí a nechce provdat.

















Zásahem osudu se ti dva setkají. A sice prostřednictvím dvou totožných klíčů, díky kterým spolu můžou komunikovat. Zpočátku se řídí metodou pokus-omyl, čím déle se ale s klíčem učí zacházet, tím se možnosti komunikace rozšiřují (nejdříve se jen slyší, později i vidí…).

Postupně odkrývají zašmodrchanou minulost, zrádné intriky královny Sii, Finnovy halucinace, ve kterých vidí narozeninovou oslavu pod širým nebem, ačkoli v Inkarceronu nic takového jako nebe neexistuje. Čím jen to je?

Kniha je rozdělena na pět částí po sedmi kapitolách, zpočátku se Finn a Claudia ve vyprávění střídají, každý má svou vlastní kapitolu, postupem času však autorka přeskakuje z jednoho ke druhému v průběhu jedené kapitoly, a účinně tak zvyšuje gradaci.
Kniha má otevřený, velice otevřený konec, závěr příběhu se dozvíme v pokračování.

Chtěla bych poděkovat Knižnímu Klubu za poskytnutí Reading Copies.

8/10 Dobrý příběh, který je ke všemu dobře napsaný. Co víc si přát?

Fall in love 2 - a

14. dubna 2011 v 10:23 | Virginia
Dnes je FiL pojato trochu netradičně.


QotW 2

2. dubna 2011 v 15:02 | Virginia

Sobotní meme, pořádá http://loveinbooks.blogspot.com/

O co jde?

Vtipný výrok
Romantika
Silný okamžik

* Úryvky, nalákání, v QoW nemusí pocházet z jedné knihy.
* Je to sobotní meme, čili se neobjevuje v jiných dnech.
* A naposled, knihu, z které použijeme úryvky, jsme nutně nemuseli číst v daném týdnu.






A výhercem se stává kniha Mravenci od francouzského autora Bernarda Werbera, kterou sice ještě nemám dočtenou, ale vybrat se mi podařilo.





***

Vtipný výrok:

Nicolase, Philippa a Jeana načapal pečovatel. Potrestal je všechny.
Takže se z nich stali ti nejlepší přátelé.

Romatický moment:

Chváli jsem uvažovala o tom, zda nemám RM vybrat z nějaké jiné knihy, protože v Mravencích je těchto "zamilovaných" chvilek skutečně poskrovnu. Nakonec jsem ale vybrala tenhle kousek. Bylo to buď tohle, nebo kopulace hlemýžďů.

Samička.
A jaká samička! Dal si na čas a prohlédl si ji. Elegantní, dokonale zakřivené nohy zdobí chloupky jemně lepkavé pohlavními hormony. Široká tykadla překypují silnými vůněmi. Oči se rudě lesknou jako dvě borůvky. Má masivní, hladký vřetenovitý zadeček. Přes široký hrudní štít přesahuje obdivuhodně zrnité metanotum. A nakonec ta dlouhá křídla, dvakrát delší, než jeho vlastní.
Samička rozevřela roztomilá malá kusadla a… skočila mu po krku, aby mu ukousla hlavu.

Silný okamžik:

Maminka vypráví synovi pohádku.

"Byl jednou jeden kameník, který už měl dost té únavné práce mezi skalami pod žhavými paprsky slunce. ,Mám už toho života plné zuby. Tesám, tesám, pořád jen tesám až do úmoru! A to slunce, pořád to slunce. Ach, jak rád bych byl na jeho místě, trůnil si tam nahoře, všemocný, horký, a zaplaval bych svět svými paprsky!´ říkal si kameník. A stal se zázrak - jeho prosba byla vyslyšena. Kameník se v tu chvíli proměnil ve slunce. Když viděl, že se jeho přání splnilo, byl šťastný. Ale jak si tak pro zábavu vysílal paprsky do všech směrů, všiml si, že je zastavují mraky. ,K čemu mi to je, být sluncem, když obyčejné mraky dovedou zastavit moje paprsky"´ rozčílil se. ,Jestli jsou mraky silnější než slunce, byl bych raději mrakem.´ Stal se tedy mrakem. Létal nad světem, spouštěl déšť, ale najednou se zdvihl vítr a mraky rozehnal. ,Ach, vítr dokáže rozehnat mraky, je tedy silnější. Chtěl bych být větrem,´ rozhodl se."
"A stal se větrem?"
"Ano, a poletoval po světě. Dělal bouře, přeháňky, tajfuny. Ale najednou spatřil, že mu brání v cestě nějaká překážka. Vysokánská a moc tvrdá zeď. Hora. ,K čemu mi to je, být větrem, když mě obyčejná hora může zastavit? Ta musí být mnohem silnější!´ řekl."
"A stal se horou!"
"Přesně tak. Jenže brzy přišel na to, že něco do něj buší. Něco určitě silnějšího než on, když ho to dokáže prodolovat. Byl to… jeden malý kameník…"

Michelle Zink - Proroctví sester

27. března 2011 v 12:11 | Virginia |  Recenze
První díl "gotické" fantasy série situované do Ameriky konce 19. století. Dvojčata Lia a Alice právě osiřela. Lia objeví na zápěstí tajemné znamení a začíná si všímat podivného krutého chování své sestry. Objeví knihu s jedinou stránkou, ve které si přečte temné proroctví, které varuje před příchodem Ďábla na svět. Lia se domnívá, že ona je Strážkyní, která tomu má zabránit, a její zlá sestra Branou, jíž má Zlo vstoupit. Ale je to skutečně tak jednoduché?


Gotické?
Silně zavádějící. Jelikož jsem učená holka, moc dobře vím, že gotika byla vskutku dříve, než ve zmiňovaném 19. století. Může se ale eventuelně jednat o pseudogotiku, což je směr poměrně mladý, který se ke staré známe gotice navracel.
Každopádně si to můžete vyložit trochu jinak. Gotické = ponuré, smutné, chladné, depresivní, pusté… V tomto případě bych řekla, že jste se trefili terči trochu blíž, protože všemi výše zmíněnými přívlastky bych knihu mohla titulovat.

Dvojčata?

Říká se, že dvojčata, tím spíše jednovaječná, jsou si podobna nejen vzhledem, ale i povahovými vlastnostmi. V této knize nemůžete být dál od pravdy. Jsou sice jedna jako druhá, ale tím tak veškerá podobnost končí. Shrnula bych to, jedna je HODNÁ, druhá ZLÁ. Brána versus strážkyně (Nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá).

Proroctví?
Bez zlé zápletky nebylo by dobrého příběhu? Proroctví existuje již od nepaměti, a souvisí vždy s dívčím osazenstvem rodiny. Není toho, kdo by se proroctví vyhnul. Snad jen… existují určité výjimky, kdo si přečte, určitě pochopí, o čem mluvím.

5,5/10

Proč?
Příběh není špatný, celý nápad měl naději vyšvihnout se, bohužel, debutující autorka podle mě není (a berte prosím v potaz MŮJ subjektivní názor) "vypsaná."
Ne zcela náhodou se mi doma říká Rejpal Puntík. Vadí mi nedotažené, nepromyšlené věci, které v příběhu bohužel byly (a ne málo).


QotW 1

26. března 2011 v 20:18 | Virginia

Sobotní meme


Vtipný výrok
Romantika
Silný okamžik
* Úryvky, nalákání, v QoW nemusí pocházet z jedné knihy.
* Je to sobotní meme, čili se neobjevuje v jiných dnech.
* A naposled, knihu, z které použijeme úryvky, jsme nutně nemuseli číst v daném týdnu.
***

Vybrala jsem si knihu od skvělé české autorky Terezy Matouškové, Dnes se neproměňuj, konkrétně povídku Dnes se neproměňuj. Navštívit (případně se i něco více dozvědět o knize) můžete na jejím blogu temnarka.blog.cz

***
Vtipný moment
"Copak jsi slepý? Půlka Delfie tě má za psychopata, co znásilňuje nevinné dívenky!" vyštěkla rozčíleně, zoufale.
"Nevinné dívenky?" prskl vlkodlak o nic méně rozrušeným tónem. "Nepamatuji se, že bych kdy měl pohlavní styk s nějakou nevinnou dívenkou, ať už byla pro nebo proti. Pro tyto účely si povětšinou kupuji děvky z okolních osad."
"Ale vraždíš je."
"Margeit, ty máš ve zvyku vraždit chlapy, s kterými souložíš?"

Romantický moment
Valarid sklonil hlavu a dloubl šňupákem do zraněného tarka, krčícího se v klubíčku mezi mrtvolami. Mohutná psovitá šelma zaskučela bolestí a zvedla krví podlité oči k Margeit. Čarodějka seskočila, nebo spíš sletěla ze sedla, málem si přitom vymkla kotník a přiskočila ke zraněnému zvířeti. Po lících jí stékaly slzy.

Silný moment
Zorenina syna pomalu přecházela bojová zuřivost a on se stísněně rozhlédl po bojišti. Rozsekaní Delfové, rozsekaní Temnáři. Nebojiujeme s temnotou, ale střílíme si do vlastních.
"Prohráli jsme. Prohráli jsme my všichni," špitl budoucí kněz.


Kam dál