Duben 2011

Fall in love 2 - b

28. dubna 2011 v 16:52 | Virginia
Pokračování FiL, které jsem uveřejnila před čtrnácti dny tady: http://virginiinytajnosti.blog.cz/1104/fall-in-love-2-a


Melissa de la Cruz - Modrá krev

23. dubna 2011 v 14:26 | Virginia |  Recenze
Kolik tajemství skrývají nejbohatší rodiny New Yorku? Možná jen jedno - ale zato je staré jako lidstvo samo a doslova krvavé. V kulisách metropole se rozvíjí příběh plný lásky, nenávisti a napětí.
Schuyler Van Alenové je patnáct. Přestože pochází ze slavné a kdysi bohaté rodiny, většina jejích vrstevníků jí opovrhuje a doma s ní žije jen přísná babička. Ke všemu se teď u ní a několika dalších spolužáků z prestižní newyorské střední školy začínají objevovat podivné příznaky - modrající žíly na rukou, náhlé vize z minulosti a chuť na syrové maso. Když je za záhadných okolností zavražděna šestnáctiletá Aggie, Schuyler a ostatní se dozvídají děsivou pravdu - nejsou tak úplně lidé…

Detektivka, romantika, upíři… že se vám to zdá jako dobrá kombinace pro knihu, po které byste s radostí šáhli? Pak doufejte, že bude v dosahu někdo fundovaný, kdo vás včas klepne přes prsty.

Příběh vypráví tři mladé dívky, upírky.

A jak je to s upírama?

Možná bych měla vysvětlit, jak si upíry představuje sama autorka. Tak zaprvé je nazývá modrokrevní, protože mají modrou krev. Živí se lidskou krví, ale jsou více omezování ve výběru a frekvenci. Živí se jen z pár dárců, které si sami vyberou a to jednou za den. Nemají žádného nepřítele a jsou to většinou členové elity. Dalším společným znakem jsou modré vzorce na bledých rukou. Žijí tisíce let, ovšem v různých "etapách." Můžou totiž umřít. Jejich vlastní krev jim umožňuje vracet se zpátky do světa. Na své minulé životy si pamatují, právě v krvi jsou totiž obsaženy jejich vzpomínky.

O koho se jedná?

Bliss - rodilá Texasanka s hřívou kudrnatých hnědých loken, která je ve společnosti vlivných teprve krátce a pomalu se rozkoukává, Schuyler, takový trochu mimozemšťánek žijící si poklidným, bohužel však ne zrovna šťastným životem, opatrována svojí babičkou a nejlepším kamarádem Oliverem, a o okolí se nijak zvlášť nestará, a Mimi, včelí královna, vůdce party, průbojná dívka se slabostí pro své dvojče Jacka.
Jediná Mimi však o tom, že je upír, ví. Schuyler s Bliss jsou zaskočeny, a nechápou, proč se vidí ve vzpomínkách z minulých století, proč mají na rukách modré znaky, nebo proč mají chuť na co nekrvavější biftek.

Všechny tři jsou přímo zavaleny přepychem, věci, oblečení, kterými se obklopují, jsou značkové a krásné. Včetně jich
samotných. Jejich zábavou je potácení se od jednoho večírku ke druhému, či v případě Schuyler, klábosení s Oliverem.
Do jejich poklidného vesmíru však mají nakouknout hadi. Na jedné z party je zabita dívka, jíž kdosi zcela vysál krev. A máme tu zápletku, vážení!
Aggie byla také upírka, a protože už v ní nezbyla žádná krev, nemůže se "probudit," do nového života. Tento zavrženíhodný čin má na svědomí Kroatant, neboli stříbrokrevný, jež se živí pouze krví upírů.

Kdo je oním tajemným stříbrokrevným?

Hodnocení?

Kniha má hned několik kladů, které vás možná přimějí s předchozím odstavcem nesouhlasit: Upíři, mladí a krásní lidé, luxus, večírky, romantické momenty. To všechno má jakýs takýs náboj, který slibuje to správné, pravé, co od romantické knížky můžete očekávat.
Každopádně, mince má vždy dvě strany, a nezáleží jen na obsahu, ale i na zpracování. A s tím jsem bohužel nebyla spokojená.
Kniha je rozčleněna na 42 kapitol, které jsou v průměru dlouhé asi nějaké dva listy, z čehož je jasné, že se děj ani nemůže nijak rozjet, žádné napjetí neexistuje, všechno je vysvětleno na dvou stránkách. Jako plus bych vyzdvihnula deníkové zápisky.
Autorka si prokázala medvědí službu výběrem protagonistek, které, zjevně v dobré víře, vybrala hnedle tři, bohužel, ku prospěchu to rozhodně nevedlo. Chvílemi jsem se ztrácela, chvílemi nudila… to už je však hodně subjektivní názor, který neberte v potaz pokud vás odstavce více nahoře skutečně zaujaly.

5/10 Žádná sláva, ale přečíst se to dalo

Catherine Fisherová - Inkarceron

19. dubna 2011 v 17:01 | Virginia |  Recenze
Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba - supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů - jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.


Jsou lidé dobří a lidé špatní.

Ti první žijí ve zdánlivé svobodě, omezováni Protokolem, podle kterého je jakýkoliv postup vpřed (pokrok) přísně zakázán. Žijí v tzv. Době. Tento blíže nespecifikovaný termín odhaduji tak zhruba na 15. - 16. století. A to z jednoho prostého důvodu.

Ti druzí o svobodě sní, jsou totiž uzavřeni v neprodyšné černé temnotě, v prastarém vězení Inkarceron, kam slunce nezasvítí a větřík nezavěje. Taktéž z jednoho prostého důvodu.

Bylo rozhodnuto, že moderní doba tak, jak ji známe my, je špatná. Lidé zvlčili, kradou a zabíjejí jeden druhého. Proto bylo vybudováno vězení, jehož polohu nikdo nezná, kam byli přesunuti lidé, kteří provedli něco špatného. Inkarceron, nebo také Dokonalý svět.
A proto se také lidé "vrátili" v čase zpět do Doby dávno minulé, a všechny technické vymoženosti, léky, mobily, hromadné sdělovací prostředky, prostě věci, které do moderní společnosti neodmyslitelně patří, jsou přísně zakázané. Chudí lidé tedy opět umírají na zdánlivě banální choroby, a dřou na polích do úmoru, protože všechna mechanická pomoc je Protokolem zakázaná, boháči si jako vždy nacházejí různé nelegální cestičky.

A máme tu dvě "ochutnávky" z Doby a Inkarceronu. Finn nikdy neviděl nic jiného, než temné, smradlavé cely v ušmudlaném vězení, Claudia, dcera Správce vězení, vyrostla v přepychu a bohatství, obklopena sluhy, a vlastně vším, co jen by si mohla přát.
Oba dva touží po útěku, Finn ze zrádných zákoutí Inkarceronu, od Špíny (zločinci, kteří i ve vězení všemožně škodí), a všudypřítomného zápachu smrti, VEN, Claudia si přeje utéct od hloupého, nevyzrálého ženicha Caspera, dědice trůnu, za kterého se musí a nechce provdat.

















Zásahem osudu se ti dva setkají. A sice prostřednictvím dvou totožných klíčů, díky kterým spolu můžou komunikovat. Zpočátku se řídí metodou pokus-omyl, čím déle se ale s klíčem učí zacházet, tím se možnosti komunikace rozšiřují (nejdříve se jen slyší, později i vidí…).

Postupně odkrývají zašmodrchanou minulost, zrádné intriky královny Sii, Finnovy halucinace, ve kterých vidí narozeninovou oslavu pod širým nebem, ačkoli v Inkarceronu nic takového jako nebe neexistuje. Čím jen to je?

Kniha je rozdělena na pět částí po sedmi kapitolách, zpočátku se Finn a Claudia ve vyprávění střídají, každý má svou vlastní kapitolu, postupem času však autorka přeskakuje z jednoho ke druhému v průběhu jedené kapitoly, a účinně tak zvyšuje gradaci.
Kniha má otevřený, velice otevřený konec, závěr příběhu se dozvíme v pokračování.

Chtěla bych poděkovat Knižnímu Klubu za poskytnutí Reading Copies.

8/10 Dobrý příběh, který je ke všemu dobře napsaný. Co víc si přát?

Fall in love 2 - a

14. dubna 2011 v 10:23 | Virginia
Dnes je FiL pojato trochu netradičně.


QotW 2

2. dubna 2011 v 15:02 | Virginia

Sobotní meme, pořádá http://loveinbooks.blogspot.com/

O co jde?

Vtipný výrok
Romantika
Silný okamžik

* Úryvky, nalákání, v QoW nemusí pocházet z jedné knihy.
* Je to sobotní meme, čili se neobjevuje v jiných dnech.
* A naposled, knihu, z které použijeme úryvky, jsme nutně nemuseli číst v daném týdnu.






A výhercem se stává kniha Mravenci od francouzského autora Bernarda Werbera, kterou sice ještě nemám dočtenou, ale vybrat se mi podařilo.





***

Vtipný výrok:

Nicolase, Philippa a Jeana načapal pečovatel. Potrestal je všechny.
Takže se z nich stali ti nejlepší přátelé.

Romatický moment:

Chváli jsem uvažovala o tom, zda nemám RM vybrat z nějaké jiné knihy, protože v Mravencích je těchto "zamilovaných" chvilek skutečně poskrovnu. Nakonec jsem ale vybrala tenhle kousek. Bylo to buď tohle, nebo kopulace hlemýžďů.

Samička.
A jaká samička! Dal si na čas a prohlédl si ji. Elegantní, dokonale zakřivené nohy zdobí chloupky jemně lepkavé pohlavními hormony. Široká tykadla překypují silnými vůněmi. Oči se rudě lesknou jako dvě borůvky. Má masivní, hladký vřetenovitý zadeček. Přes široký hrudní štít přesahuje obdivuhodně zrnité metanotum. A nakonec ta dlouhá křídla, dvakrát delší, než jeho vlastní.
Samička rozevřela roztomilá malá kusadla a… skočila mu po krku, aby mu ukousla hlavu.

Silný okamžik:

Maminka vypráví synovi pohádku.

"Byl jednou jeden kameník, který už měl dost té únavné práce mezi skalami pod žhavými paprsky slunce. ,Mám už toho života plné zuby. Tesám, tesám, pořád jen tesám až do úmoru! A to slunce, pořád to slunce. Ach, jak rád bych byl na jeho místě, trůnil si tam nahoře, všemocný, horký, a zaplaval bych svět svými paprsky!´ říkal si kameník. A stal se zázrak - jeho prosba byla vyslyšena. Kameník se v tu chvíli proměnil ve slunce. Když viděl, že se jeho přání splnilo, byl šťastný. Ale jak si tak pro zábavu vysílal paprsky do všech směrů, všiml si, že je zastavují mraky. ,K čemu mi to je, být sluncem, když obyčejné mraky dovedou zastavit moje paprsky"´ rozčílil se. ,Jestli jsou mraky silnější než slunce, byl bych raději mrakem.´ Stal se tedy mrakem. Létal nad světem, spouštěl déšť, ale najednou se zdvihl vítr a mraky rozehnal. ,Ach, vítr dokáže rozehnat mraky, je tedy silnější. Chtěl bych být větrem,´ rozhodl se."
"A stal se větrem?"
"Ano, a poletoval po světě. Dělal bouře, přeháňky, tajfuny. Ale najednou spatřil, že mu brání v cestě nějaká překážka. Vysokánská a moc tvrdá zeď. Hora. ,K čemu mi to je, být větrem, když mě obyčejná hora může zastavit? Ta musí být mnohem silnější!´ řekl."
"A stal se horou!"
"Přesně tak. Jenže brzy přišel na to, že něco do něj buší. Něco určitě silnějšího než on, když ho to dokáže prodolovat. Byl to… jeden malý kameník…"