Catherine Fisherová - Inkarceron

19. dubna 2011 v 17:01 | Virginia |  Recenze
Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba - supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů - jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.


Jsou lidé dobří a lidé špatní.

Ti první žijí ve zdánlivé svobodě, omezováni Protokolem, podle kterého je jakýkoliv postup vpřed (pokrok) přísně zakázán. Žijí v tzv. Době. Tento blíže nespecifikovaný termín odhaduji tak zhruba na 15. - 16. století. A to z jednoho prostého důvodu.

Ti druzí o svobodě sní, jsou totiž uzavřeni v neprodyšné černé temnotě, v prastarém vězení Inkarceron, kam slunce nezasvítí a větřík nezavěje. Taktéž z jednoho prostého důvodu.

Bylo rozhodnuto, že moderní doba tak, jak ji známe my, je špatná. Lidé zvlčili, kradou a zabíjejí jeden druhého. Proto bylo vybudováno vězení, jehož polohu nikdo nezná, kam byli přesunuti lidé, kteří provedli něco špatného. Inkarceron, nebo také Dokonalý svět.
A proto se také lidé "vrátili" v čase zpět do Doby dávno minulé, a všechny technické vymoženosti, léky, mobily, hromadné sdělovací prostředky, prostě věci, které do moderní společnosti neodmyslitelně patří, jsou přísně zakázané. Chudí lidé tedy opět umírají na zdánlivě banální choroby, a dřou na polích do úmoru, protože všechna mechanická pomoc je Protokolem zakázaná, boháči si jako vždy nacházejí různé nelegální cestičky.

A máme tu dvě "ochutnávky" z Doby a Inkarceronu. Finn nikdy neviděl nic jiného, než temné, smradlavé cely v ušmudlaném vězení, Claudia, dcera Správce vězení, vyrostla v přepychu a bohatství, obklopena sluhy, a vlastně vším, co jen by si mohla přát.
Oba dva touží po útěku, Finn ze zrádných zákoutí Inkarceronu, od Špíny (zločinci, kteří i ve vězení všemožně škodí), a všudypřítomného zápachu smrti, VEN, Claudia si přeje utéct od hloupého, nevyzrálého ženicha Caspera, dědice trůnu, za kterého se musí a nechce provdat.

















Zásahem osudu se ti dva setkají. A sice prostřednictvím dvou totožných klíčů, díky kterým spolu můžou komunikovat. Zpočátku se řídí metodou pokus-omyl, čím déle se ale s klíčem učí zacházet, tím se možnosti komunikace rozšiřují (nejdříve se jen slyší, později i vidí…).

Postupně odkrývají zašmodrchanou minulost, zrádné intriky královny Sii, Finnovy halucinace, ve kterých vidí narozeninovou oslavu pod širým nebem, ačkoli v Inkarceronu nic takového jako nebe neexistuje. Čím jen to je?

Kniha je rozdělena na pět částí po sedmi kapitolách, zpočátku se Finn a Claudia ve vyprávění střídají, každý má svou vlastní kapitolu, postupem času však autorka přeskakuje z jednoho ke druhému v průběhu jedené kapitoly, a účinně tak zvyšuje gradaci.
Kniha má otevřený, velice otevřený konec, závěr příběhu se dozvíme v pokračování.

Chtěla bych poděkovat Knižnímu Klubu za poskytnutí Reading Copies.

8/10 Dobrý příběh, který je ke všemu dobře napsaný. Co víc si přát?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama