Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba - supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů - jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.
Jsou lidé dobří a lidé špatní.
Ti první žijí ve zdánlivé svobodě, omezováni Protokolem, podle kterého je jakýkoliv postup vpřed (pokrok) přísně zakázán. Žijí v tzv. Době. Tento blíže nespecifikovaný termín odhaduji tak zhruba na 15. - 16. století. A to z jednoho prostého důvodu.
Ti první žijí ve zdánlivé svobodě, omezováni Protokolem, podle kterého je jakýkoliv postup vpřed (pokrok) přísně zakázán. Žijí v tzv. Době. Tento blíže nespecifikovaný termín odhaduji tak zhruba na 15. - 16. století. A to z jednoho prostého důvodu.
Ti druzí o svobodě sní, jsou totiž uzavřeni v neprodyšné černé temnotě, v prastarém vězení Inkarceron, kam slunce nezasvítí a větřík nezavěje. Taktéž z jednoho prostého důvodu.
Bylo rozhodnuto, že moderní doba tak, jak ji známe my, je špatná. Lidé zvlčili, kradou a zabíjejí jeden druhého. Proto bylo vybudováno vězení, jehož polohu nikdo nezná, kam byli přesunuti lidé, kteří provedli něco špatného. Inkarceron, nebo také Dokonalý svět.
A proto se také lidé "vrátili" v čase zpět do Doby dávno minulé, a všechny technické vymoženosti, léky, mobily, hromadné sdělovací prostředky, prostě věci, které do moderní společnosti neodmyslitelně patří, jsou přísně zakázané. Chudí lidé tedy opět umírají na zdánlivě banální choroby, a dřou na polích do úmoru, protože všechna mechanická pomoc je Protokolem zakázaná, boháči si jako vždy nacházejí různé nelegální cestičky.
A proto se také lidé "vrátili" v čase zpět do Doby dávno minulé, a všechny technické vymoženosti, léky, mobily, hromadné sdělovací prostředky, prostě věci, které do moderní společnosti neodmyslitelně patří, jsou přísně zakázané. Chudí lidé tedy opět umírají na zdánlivě banální choroby, a dřou na polích do úmoru, protože všechna mechanická pomoc je Protokolem zakázaná, boháči si jako vždy nacházejí různé nelegální cestičky.
A máme tu dvě "ochutnávky" z Doby a Inkarceronu. Finn nikdy neviděl nic jiného, než temné, smradlavé cely v ušmudlaném vězení, Claudia, dcera Správce vězení, vyrostla v přepychu a bohatství, obklopena sluhy, a vlastně vším, co jen by si mohla přát.
Oba dva touží po útěku, Finn ze zrádných zákoutí Inkarceronu, od Špíny (zločinci, kteří i ve vězení všemožně škodí), a všudypřítomného zápachu smrti, VEN, Claudia si přeje utéct od hloupého, nevyzrálého ženicha Caspera, dědice trůnu, za kterého se musí a nechce provdat.
Zásahem osudu se ti dva setkají. A sice prostřednictvím dvou totožných klíčů, díky kterým spolu můžou komunikovat. Zpočátku se řídí metodou pokus-omyl, čím déle se ale s klíčem učí zacházet, tím se možnosti komunikace rozšiřují (nejdříve se jen slyší, později i vidí…).
Postupně odkrývají zašmodrchanou minulost, zrádné intriky královny Sii, Finnovy halucinace, ve kterých vidí narozeninovou oslavu pod širým nebem, ačkoli v Inkarceronu nic takového jako nebe neexistuje. Čím jen to je?
Kniha je rozdělena na pět částí po sedmi kapitolách, zpočátku se Finn a Claudia ve vyprávění střídají, každý má svou vlastní kapitolu, postupem času však autorka přeskakuje z jednoho ke druhému v průběhu jedené kapitoly, a účinně tak zvyšuje gradaci.
Kniha má otevřený, velice otevřený konec, závěr příběhu se dozvíme v pokračování.
Chtěla bych poděkovat Knižnímu Klubu za poskytnutí Reading Copies.
8/10 Dobrý příběh, který je ke všemu dobře napsaný. Co víc si přát?
