Květen 2011

Meg Cabotová - Slepá vášeň

26. května 2011 v 19:54 | Virginia |  Recenze

Scenáristka Lou Calabreseová se cestou na natáčení v aljašské divočině musí mačkat v helikoptéře s tím posledním, o koho by stála: je to Jack Townsend, sex symbol Hollywoodu, ale pro Lou jen nafoukaný sukničkář. Zrovna nedávno ho odkopla hrdinka posledního filmového hitu, která se vzápětí provdala za Louina dlouholetého přítele. Lou má pocit, že nic horšího ji už nemůže potkat.
Ovšem jen do chvíle, než se z pilota vyklube nájemný zabiják, který má miláčka Ameriky zastřelit, a jejich vrtulník havaruje uprostřed zasněžených lesů. V té nejhorší možné chvíli, kdy by měli myslet jen na záchranu, si pak Jack začne lámat hlavu, proč si nikdy nevšiml, jak je ta jedovatá scenáristka sexy. A ona v něm pomalu přestává vidět jen náfuku a sukničkáře…

Toliko k anotaci. Ovšem, nedám mi to, abych sem nepřidala ještě kousek, který sice s dějem nemá nic společného, ale velice mě pobavil:

Číst román Meg Cabotové je jako báječný večírek s kamarádkami: trochu se odvážete, popovídáte si, zasmějete se a cestou domů si říkáte: "Páni, tohle jsem potřebovala."

Co je psáno, to je dáno, říkáte si možná. Pakliže souhlasíte s tímto výrokem, nezbývá mi, než vám popřát hodně zdaru, abyste si při čtení nenatloukli nos.
A těm z vás, kteří se raději "posichrují" hnedle několika recenzemi, než po knize sáhnou, říkám, že tomuto typu večírku, který uspořádala paní Cabotová, je pro příště lepší vyhnout se velkým obloukem.


Musím říct, že na Slepou vášeň jsem se skutečně těšila, a sice z jednoho prostého důvodu - Mediátor. Knihy o Susannah měly jiskru a ohromné plus v jednom přitažlivém duchovi, na kterém bylo velice jednoduché vypěstovat si závislost. Jaký tedy asi bude autorčin další počin?
Jsem šťastným a hrdým výhercem poukazu na 250 Kč a jednu chvíli jsem dokonce uvažovala o tom, že jej proměním právě za tento "skvost" - díky bohu, že jsem tak neučinila, tloukla bych se do hlavy ještě čtrnáct dní potom.

Bohužel se v téhle knize na můj vkus až příliš často (a tím příliš často myslím skutečně příliš často) zmiňoval sex. Zezačátku super, ale když pak hlavní hrdinové nemluvili skoro o ničem jiném (a dokonce na nic jiného ani nemysleli!) začalo to být otravné, a pasáže, které jinak čtu s chutí, jsem vyloženě protrpěla.
Ke všemu to všechno bylo tak nepřesvědčivé - kdo ksakru přemýšlí nad třešňovými rty a zadkem za patnáct milionů dolarů, když mu nad hlavou lítají kulky a je po pás zabořený v závějích?!

Lou a Jack měli nehorázné štěstí. Nestydím se tvrdit, že byli štěstím doslova zavaleni - další otravný aspekt. Nevěřím tomu, že by se oni sami v nehostinné Aljašce alespoň na pár hodin třásli strachem, natož pak čtenář. Zřítila se helikoptéra - pilot má na kahánku, hlavní aktéři ani škrábnutí. Neustále na ně dotírala parta ozbrojených zabijáků - no jestli oni z toho vždycky nějak vtipně nevyklouzli. Byla jim zima, našli si posed. Byla jim znovu zima k tomu dostali hlad - našli si chatu, kde byla k dispozici horká voda, maso, zmrzlina dokonce s čokoládovou polevou… Je to až úsměvné, nezdá se vám?

Humor. Dlouho jsem váhala, jestli se tu o něm mám, nebo nemám zmínit. Cabotová ho podle mě nepostrádá. Jsou tam určité pasáže, které mě rozesmály, bohužel jich ale nebylo tolik, aby se jimi zaplátoval jinak mizerný děj a nudné (jelikož neustálé - a čeho je moc toho je příliš) sexuální narážky.

Co mě nadzvedlo ze židle byl duševní přerod sukničkáře Jacka, který po jednom milostném zážitku s tou sladkou divoškou, která ho nemůže ani vystát, zcela přehodnotil svůj dosavadní život, prostě jenom proto, že si tak skvěle užil. Tyhle neupřímné rychlokvaškami zavánějící city, mi dokážou zpěnit krev v těle. Kam se poděla skutečná láska?

Ne, ne, ne, ať si vzpomenu na cokoli, nic mě nepřesvědčí o kvalitě knihy - kvalitní prostě není. S hrůzou tedy očekávám její další knihu, Nenasytná, kterou už mám v knihovně zamluvenou. Dělám to z čistě analytického hlediska - bude její nová kniha opět takový blábol? A taky… přeci jenom je to ženská, která převedla na papír Jesseho a Susannah. Uvidíme.

3/10 - obal, nápad, pár vtipných momentů

Peter V. Brett - Tetovaný

22. května 2011 v 17:30 | Virginia |  Recenze
Noc co noc přicházejí s tmou jadrnci - démoni, kteří na sebe berou děsivou podobu i podstatu. Planou sžíravou nenávistí k lidstvu, vládnou nadpřirozenou silou a mocí. Po stovky let pozvolna vyhlazují lidské stádo, které se před nimi skrývá za magickými chranami - mocnými symboly, jejichž původ je zahalen tajemstvím a ochrana děsivě křehká. Kdysi bojovali lidé s jadrnci za rovných podmínek a zastavili je. Jenže ty dny jsou dávno pryč. Démoni sílí, zatímco lidí díky každonočním útokům ubývá. Nyní svítá lidstvu naděje. Tři mladí lidé, kteří přežili krutý démonský útok, se odváží o nemožné - vystoupí zpoza křehkého bezpečí chran a riskují vše v zoufalé snaze odhalit tajemství minulosti. Arlen přinese jakoukoli oběť za svobodu. Truchlivá životní pouť ho dovede až za hranice lidské moci. Rojer, zmrzačený démonem, který mu zabil rodiče, hledá útěchu v hudbě - a objevuje, že hudba může být stejně tak útočištěm jako zbraní. Krásná Leesha se stane obratnou léčitelkou, ale lektvary mohou i ublížit… Společně budou čelit noci.

Přiznám se, že jsem na knihu narazila náhodou. Jelikož nejsem hrdým nositelem znaku na kůži, a ani se o tuto ozdobu nějak zvlášť nezajímám, není se čemu divit, že mě název knihy neoslovil. Což se ovšem nedá říct o recenzi jedné mé oblíbené spisovatelky, která mě pořádně navnadila (kdybyste, zapátrali, onu českou autorku byste na mém blogu našli - tedy, alespoň zmínku o ní).

Kniha postupuje pomalu, přitom vás ale ani nenapadne pomyslet na přeskočení toho či onoho odstavce jenom proto, že se vněm zrovna tvrdě netrénuje ani nebojuje. Rostete spolu s hrdiny, kteří v knize zažívají radosti dětství, problémy dospívání, uvědomování si sebe sama, toho, čeho chtějí dosáhnout, i závažnější příhody, bez kterých by se raději obešli.

Svět v knize mě jednoduše okouzlil. Příběh se neodehrává v moderní době, hrdinové nemají k dispozici mobily, léky, či automatickou pušku. Spoléhají se jen na sílu svých paží, či magických chran, které je chrání před jejich úhlavními nepřáteli - Jadrnci.

Nepřátelé

Jadrnci jsou démoni, kteří se s železnou pravidelností objevují každou noc, majíce pouze jedinou potřebu - a sice pozabíjet a sežrat co nejvíce lidí.
Lidé už kdysi s Jadrnci bojovali a tehdy je skoro všechny pozabíjeli. Bohužel, vychytralí Jadrnci se stáhli do Jádra, kde vyčkávali, až znovu přijde jejich čas a lidé na hrozící nebezpečí zapomněli, bojové chrany přestaly být k užitku a když se pak po mnoha stech letech Jadrnci opět objevili, nikdo už nevěděl, jak se před nimi bránit a pro Jadrnce nastaly žně. Které trvají do dnešních dní.

Průvodci světem Petera V. Bretta

Arlen je chlapec z venkova, žijící v ustavičném strachu z další noci. Pomáhá na rodinném hospodářství, kde obstarává co je zrovna zapotřebí. Přesto k jeho hlavním prioritám patří obranné chrany, na které je Arlen skutečným mistrem a které chrání jeho domov před napadením zlých démonů.

Leesha, mladá dívka žijící v podobně malé vísce jako Arlen, má život nalinkovaný už ve svých třinácti letech. Jen co bude její tělo připraveno povít děti, vdá se za vesnického siláka a krasavce, Gared, kterého jí závidí nejedna obyvatelka vsi. Leesha má ale poněkud jiné plány. Po potupě, které jí vystaví Gared, odejde s vesnickou kořenářkou Brunou, aby se naučila pomáhat nemocným lidem.

Posledním hrdinou je Rojer, chlapec, který v raném dětství přišel o oba rodiče, samozřejmě vinou Jadrnců. Pod ochranná křídla si ho vezme kejklíř Arrick Libohlas, aby ho naučil svému umění. Ačkoli má chlapec zmrzačenou ruku, učí se překvapivě dobře. Zvláště jeho hra na housle učaruje nejenom lidem, ale i démonům.

Slovo na konec + bodové ohodnocení

Tetovaný je první částí románové trilogie, druhý díl, Pouštní kopí, spatřil světlo světa už i u nás, a já se nemůžu dočkat, až se objeví v naší knihovně.

10/10 Rozhodně neprohloupíte, když si knihu přečtete