Únor 2012

Jodi Picoult - Až na konec všech dní

13. února 2012 v 22:18 | Virginia |  Recenze
Manželé Goldovi a Harteovi žijí v sousedních domech a jsou těmi nejlepšími přáteli. Mají skoro stejně staré děti: Chris a Emily spolu vyrůstají od nejútlejšího dětství a velmi k sobě přilnou. Jejich důvěrné kamarádství přeroste na střední škole v milenecký vztah. Najednou však přijde šok - rodiče jsou přivoláni o půlnoci do nemocnice, kam sanitka přivezla Chrise a Emily - Emily s prostřelenou hlavou, Chrise s menší tržnou ranou. Proč Chris přinesl na jejich schůzku revolver? Šlo o zamýšlenou dvojitou sebevraždu? Nebo snad o vraždu? Co se mezi Chrisem a Emily stalo?

Příběh
Chris a Emily spolu vyrůstají jako bratr se sestrou. Bydlí v sousedních domech, chodí do stejné školy, jejich rodiče jsou nejlepšími přáteli. Láska, která mezi nimi vznikne velmi brzo, se s postupujícím časem mění a formuje souvisle s tím, jak rostou a dospívají. Pouto, které mezi nimi vzniklo, ovšem nemůže uniknout pozornosti jejich rodičů, kteří už se nemohou dočkat logického vyústění jejich vztahu - svatby. Pár o tomto pokoutním špitání svých rodičů ví, a nijak mu tato nalinkovaná budoucnost nevadí. Vše by mohlo skončit veselkou, na jakou se bude ještě dlouho vzpomínat, to by ovšem pomyslné pero v ruce nesměla držet paní Picoultová.
Ránu do hlavy zasadí nejen Emily, ale v podstatě i nám. Proč by Chris zabíjel svou přítelkyni, když je do ní evidentně zamilovaný a její smrtí trpí? Nebo byl snad v nesprávnou dobu na nesprávném místě, a stal se nechtěným svědkem Emilyny sebevraždy? A jaký by měla Emily důvod k sebevraždě?



Názor
Tento příběh začíná poněkud netradičně - smrtí hlavní hrdinky. Vražda, či snad sebevražda…? Hned v první kapitole nám autorka naservíruje porci záludných otázek, na které nám postupně dává své ještě zavádějící a zamotanější (dobře dobře, zavádějící a zamotanější jen v začátcích) odpovědi.
Ačkoli se může zdát, že se knížka až nápadně podobá detektivce, není to tak úplně pravda. Román sice obsahuje detektivní zápletku, která děj posouvá dál, ale hlavní jsou postavy, jejich myšlení, zkoumání proč se dopustili toho a onoho činu, měli-li k tomu skutečný důvod, nebyl-li ten důvod špatný atd. Autorka je známá pro svou hlubokou a promyšlenou charakteristiku postav, s nimiž si pohrává jako kočka s myší a staví je před velmi nelehké životní situace.
Na knize je sympatická její mnohopohledovost. Příběh sledujeme očima hned několika hlavních postav, samozřejmě Chrise a Emily, ale i jejich rodičů a, v případě Chrise, i sourozenců. Kniha nám tak nabízí hned několik druhů velmi odlišných náhledů na celou věc, a je jen na nás, čí názor a postoj nás osloví, na čí stranu se přikloníme, s kým budeme sympatizovat.
Myslím, že si autorka hodně vyhrála i s jemnými detaily, které vhodně dokreslují celý příběh. Jedná se například o Chrisovu mikinu, kterou Emily používá jako povlak na polštář, a neustále tak cítí jeho vůni. Paní Picoultová je na podobné drobňoučké pozornosti mistr, a kromě toho, že my holky se nad podobnými maličkostmi rozplýváme blažeností, nás taky jemně navádí ještě blíž ke svým postavám a odhaluje nám tak jejich povahu, aniž by postavy musely promluvit.

Je vhodné zmínit se i o dalších knihách této autorky, které u nás zatím vyšly - bohužel do češtiny je přeložen jen maličký zlomek z toho, co všechno autorka už napsala. Jedná se o knihy, v nichž vystupují mladí lidé, řešící závažné životní situace (nemoci, smrt, znásilnění, ale v kontrastu s tím vždy stojí láska a přátelství).

Seznam kompletní autorčiny tvorby v českém jazyce najdete zde
A pro zdatné angličtináře tu mám autorčiny osobní stránky zde

Knihy Prostá pravda a Je to i můj život, jsou zfilmovány.
Je to i můj život ( My sister´s keeper) trailer